KP družstev mladších žáků
MČR dětí do 8 let
18. Velikonoční turnaj mládeže
Tak nějak oslavoval v roce 2001 Robert Záruba vstřelení vítězného gólu (David Moravec) na MS v ledním hokeji a dosažení skvělého úspěchu v podobě 3 vítězných MS v řadě. U nás je to trochu jinak. V neděli naše áčko završilo svoji pouť letošním KP a i když v posledním závěru sezóny remizovalo, tak získalo 100% jistotu k vítězství v soutěži a postupu do 2. ligy. Zároveň tím potvrdilo dominanci poličských týmů v letošních krajských soutěžích družstev dospělých. Z triumfů se radovali hráči A, B a D týmů! Moje paměť nepamatuje, že by se toto některému z krajských oddílů podařilo. Vzpomene si někdo jiný?
I když Broněk plánoval objednat výjezdový autobus na poslední utkání do Pardubic, nesehnal nakonec dostatečný počet diváků (odvážlivců), kteří by hravě zaplnili útulné hrací místnosti pardubického týmu. Naši hráči si tak museli poradit sami a dle informací z různých zdrojů jim to šlo všelijak. Z mého pohledu se vytvořili dvě zásadní skupiny. Skupina A nabízející, co nejrychlejší smír, aby se stihl vlak a včasný nedělní oběd a skupina B, která nechtěla dát svoje ELO body zadarmo. Tato skupina měla dvě podskupiny – úspěšné a neúspěšné. Zatímco na předních deskách Poličáci své soupeře postupně přehráli, vzadu to bylo o něco složitější, v některých partiích se přepnula struna a pár hráčům v neděli chutnalo trochu méně. :) Ale co o to, postup do 2. ligy už nám nikdo nevezme. Po letech jsme zase TAM!
Bylo však období, kdy to áčko nemělo ve svých rukou. To nastalo především po domácím zápase s největším konkurentem – Bohemií Pardubice. Toto utkání skončilo remízou, která byla přijatelnější pro pardubické hráče. Znenadání se objevil novodobý Superman, mecenáš Sodík, který začal rozdávat hektolitry piva a přiznejme, lepší motivace pro šachisty z našich končin snad ani není. Bohemku tak postupně obrali hráči Chotěboře a s ledovým klidem, ale i dechem borci ze Žamberka. Tam všude budou směřovat dary z konta Zachraňte Štefanydes.
No a od příští sezóny tak můžeme psát další kapitoly poličského šachu.
Pojďme se na tu nádheru podívat ještě jednou:
Sry. WGM Natalia Pogonina nám tu sezónu nevyhrála, nebo o tom aspoň nevím.
To je ta správná:
Horní řada zleva: Jaromír Paščenko, Oldřich Lorenc, Marek Stodola
Střed zleva: Petr Červený, David Komárek, Jan Smejkal
Dolní řada: Magdaléna Komárková Bronislav Houška (chybí Tomáš Pokorný)
Áčko
Béčko
Déčko
Zobrazeno: 4667× | 
25.04.2013 | 
14:31
Pro kapitány Chotěboře a Žamberka: S těmi sudy bych to viděl na příští sezonu, až se pojede do Žamberka nebo Chotěboře v KP1 (KP2).
Poličský odchovanec a hráč "A" týmu Ondřej Švanda se dnes ve Špindlerově Mlýně stal vicemistrem ČR juniorů! Gratulujeme! Ondra v 11 kolovém turnaji uhrál 8 bodů. V konečném pořadí ho o pouhého půl bodu předstihl Marek Míča z Beskydské šachové školy. Na třetím místě skončil Adam Frank. Výsledky naleznete 
Ve Wijk aan Zee dnes skončil prestižní šachový „superturnaj“ Tata Steel 2022. Kromě špičkového Masters se hrál i „B“ turnaj Challengers, kde české barvy hájil nadějný Nguyen, Thai Dai Van. Kouzlo turnaje Challengers je v tom, že vítěz „postupuje“ do příštího ročníku Masters, čehož před lety využil např. David Navara. V obou turnajích hrálo 14 šachistů systémem každý s každým. 
Od 18. 12. do 24.12. 2021 se v Baku hraje 7.ročník memoriálu předčasně zemřelého velmistra Vugara Gashimova. Pro české šachisty je tento turnaj zajímavý jednak účastí Davida Navary a jednak zcela neobvyklým systémem. Osm šachistů hraje každý s každým dvě partie v rapid šachu a dvě partie v blesku a kromě toho má každý možnost výběru hrát jednu partii se soupeřem, kterého si vybere. Turnaj hrají velmistři (podle ELA před turnajem) Caruana, Mamedyarov, Rapport, Anand, Karjakin, Navara, Mamedov a Asadli.
V pátek 10. prosince 2021 skončil jedenáctou partií souboj obhájce titulu Magnuse Carlsena a vyzývatele Jana Nepomniachtchiho o nového mistra světa v šachu. Nakonec o nového mistra světa nejde, protože se jím popáté v řadě stal Magnus Carlsen, který „kraluje“ od roku 2013. Značná očekávání, že půjde o napínavý souboj, byla podle mě naplněna tak napůl.
Tradičně na Bílou sobotu proběhl v Městečku Trnávce bleskový turnaj. Již 32. ročník znovu skvěle zorganizoval současný starosta Moravské Třebové, JUDr. Miloš Izák. V sále místního kulturního domu se 
Již 14. Velikonoční turnaj mládeže uspořádá v pátek 26. 3. 2016 v prostorách školní jídelny ZŠ Na Lukách TJ Štefanydes Polička. 
Hry VII. zimní olympiády dětí a mládeže 2016 
O 4. adventní neděli (20. 12.) se v poličské sokolovně sehraje Oddílový přebor v rapid šachu 2015. V letošním roce bude sehrán k uctění památky Jaromíra Paščenka, který se ho letos už bohužel nezúčastní. Propozice turnaje naleznete 
Ve dnech 13. - 17. 11. 2015 se v Doksech konalo Mistrovství Čech mládeže do 10 let. V turnaji startovalo celkem 58 dětí, které přijely bojovat o 8 postupových míst na březnové MČR mládeže. Skvělého úspěchu dosáhl Michal Ďuriančík, který v 9 kolovém 
Chrudim-Hradec Králové, 5:3
Povinné, leč nelehké vítězství v zápase proti Kunvaldu
Sokol Lázně Bohdaneč : Rapid F + DDM Přelouč 4,5 : 0,5
KP II – východ – 4.kolo
3. kvalifkační turnaj KPJ
2. kvalifkační turnaj KP jednotlivců
Zázraky se dějí … ale ne dneska
Soutěže družstev – zahájeno!
Plichta s Poličkou
Okay, so I’ll be the first to admit it: I’ve never been what you’d call a go-getter. My whole life, I sort of bounced from one ‘meh’ job to another, always finding a reason why it wasn’t for me. Too early, too boring, the boss was an idiot – you name it, I had the excuse. Mostly, I just liked my freedom. Sleeping in, watching series all day, maybe meeting the guys for a cheap beer. My family, especially my sister, kept telling me I was wasting my life. I’d just shrug. What for? I got by. Barely, but I did. This one afternoon, I was particularly bored. Finished another pointless series, scrolled through my phone for an hour, and just felt this weird emptiness. Not sadness, just… nothing. I remembered some ads I’d seen pop up here and there, you know, for online casinos. Flashy, promising fun. I figured, why not? A bit of fake money action, kill an hour. I wasn’t even thinking about real cash. I found a site, looked decent enough, and signed up. They had this welcome bonus thing. I clicked around, confused by all the games. Then I found the slots. Simple, colorful, no brainpower needed. Perfect. I started with the tiniest bets, just watching the reels spin. Lost a few cents, won a few back. It was mildly entertaining, like a slightly more expensive mobile game. Then, after maybe twenty minutes of mindless clicking, something switched. I don’t know if it was the hypnotic music or the flashing lights, but I felt a tiny spark. A little jolt of ‘what if?’. That’s when I decided to take a slightly bigger risk on one spin. Not huge, but for me, it felt like a commitment. I remember my thumb hovering over the button, a silly grin on my face. “Here goes nothing,” I muttered to my empty apartment. That spin, on that random slot, was my first real encounter with the world of vavadal. It wasn’t a massive win, but the coins clinked in with a nicer sound, the number jumped up. It felt… good. Like I’d actually done something. From then on, it became my weird little hobby. Not every day, but a few times a week, I’d log in. I became a student of my own lazy brand of gambling. I’d make a cup of terrible coffee, sit in my worn-out armchair, and explore. I learned which slot themes I liked (adventure ones, not the fruit), I figured out when to stop after a few small losses. I never deposited much—couldn’t afford to—but I got sneaky good at stretching that bonus money. My sister called once during a session, asking if I’d looked for jobs. “I’m… researching new markets,” I said, which was technically true, while a neon pirate ship spun on my screen. She just sighed. The big one happened on a Tuesday. Rainy, gray, the kind of day that makes laziness feel like a moral obligation. I was down to my last few dollars of play money, feeling that familiar ‘well, that’s it’ feeling. I picked my favorite slot, the one with a treasure island theme. “One last spin with this trash,” I thought, and maxed the bet just for the laugh. I hit the button. The reels spun, slowed… and then everything went crazy. Bells, whistles, the screen exploded in gold. The win counter didn’t just climb; it sprinted. My mouth actually fell open. I blinked, rubbed my eyes. The number just sat there, blinking back at me. A real, actual, life-changing amount of money. For me, anyway. For a guy who thought a 20-buck win was a party. The cash-out process was surreal. Uploading documents, waiting for verification. I was terrified it was a glitch. But it wasn’t. The money landed in my account. I just stared at my bank app for an hour. The first thing I felt wasn’t even joy, it was sheer disbelief. Then, a weird sense of responsibility. I couldn’t just blow this. For the first time in my life, I had a chance to do something that wasn’t just for my own immediate comfort. I helped my sister with a down payment for a better car, so she wouldn’t break down taking her kids to school. I paid off my mom’s nagging little credit card debt she never complained about but I knew stressed her. I bought my nephew the fancy bike he’d been eyeing for months. The look on their faces… that was the real win. It wasn’t just money. It was me, the family screw-up, finally coming through. I even put a chunk aside, invested it boringly. I’m still not a corporate climber, and I probably never will be. But I’m not just a lazy bum anymore, either. That random, boring Tuesday showed me that even someone with no direction can stumble onto a path. It’s funny how life works. You can be scrolling through absolute nothingness one minute, and the next, you’re accidentally changing your whole story. All because of a random click and a lucky spin in the world of vavadal. It didn’t turn me into a different person. I still love a lazy afternoon. But now, I do it without the quiet shame. And I do it on a much nicer sofa.