Včera nadešel čas první ostré zkoušky našeho týmu v KSV. Snad se zástupci obou poličských družstev v tuto chvíli příliš neurazili, ale faktem je, že jsme oba konkurenty smetli a jsme vládci Poličky této soutěže. :D I s Lanškrounem proběhlo takové menší špičkování, když se Jirka Krištof Sodíka snažil v sobotu zastrašit tím, že jejich tým v této soutěži snad už 4,5 roku neprohrál. Podle databáze je to 2,5 roku a navíc v trochu jiné skupině. A právě o síle skupiny východ jsme naše hosty chtěli včera přesvědčit.

To vše i za předpokladu, že nám onemocněla naše 5. deska – Patrik Feltl. Kapitán chtěl původně nominovat Jana „Johnyho“ Petráska, ale ten se v sobotu rozhodl slavit dvaceti (gratulujeme!) a v neděli by se k šachovnici asi neodstavil. A tak se poprvé v sezóně dostalo na Pepu Peřinu.

Individuální výkony prvních 4 hráčů budily velký respekt, ani jeden z nich nebyl pod 90% a všichni samozřejmě bez prohry. Půlbod za 4 kola neztratili Pepa Havelka ani Tonda Vu. Prověřilo je i Městečko Trnávka, které prohrálo 1,5:3,5. Naše statistiky taktéž nebyly špatné, navíc doma neradi prohráváme. Utkaly se tedy první dva týmy průběžné tabulky.

U Pepy Peřiny se začaly dít velké věci až v koncovce. Po aktivním rozestavění figur mu postupem času došel dech i materiál a do pěšcovky přešel s pikem méně jak na dámském, tak na královském křídle. Bod jsme tam už zcela zatracovali a hledali kompenzaci na jiných šachovnicích. Když v tom si tak stojím v odpočívárně a přijde Sodík: „Neskutečný, on to ten Pepa vyhraje!“ A opravdu, Pepa si šlape svým volňasem do dámy a soupeř by potřeboval čtverce dva. 1:0

Poté se dlouho nic nedělo a hosté se snažili vyrovnat, kde se dalo. Nabídky smíru byly odmítány. S Kubou Vaculíkem mi snad podruhé v sezóně (i s KP2) byly dopřány bílé figury a hodlal jsem je 100% využít. Soupeř hrál mého nejoblíbenějšího Philidora a já si tak po dlouhé době mohl vyzkoušet, jaké to je za bílé. Z tlaku na nesehrané figury černého jsem získal důležitého pěšce, celkem jednoduše odrazil soupeřovy hrozby po bílých diagonálách a naivně si myslel, že k výhře už to dotáhnu lusknutím prstu. Místo důležité blokády na b4 jsem radši zdvojil věže na e sloupci, po výměně na e7 přišel šach na první řadě a návrat materiálu s přechodem do ne moc dobré koncovky. Kuba však nabídl remízu (prý se mu moc nechtěla hrát) a já aspoň takticky zhruba 10 minut počkal, co se bude dít na ostatních deskách. Moc se mi to hrát nechtělo, a za svoji naivitu jsem teď tlačil naše pozice na zbylých šachovnicích jak ne moc často. :) Naštěstí Honza Tulis vypadal velmi dobře a Ondra stále držel pepu Havelku na uzdě. Remis jsem tak v poklidu a tentokrát i rád přijal. 1,5:0,5

Za nedlouho po mě skončila partie Honzy Tulise. Ten po zahájení nevypadal úplně nejlépe. Tonda to přetáhnul na dámském křídle a na opačném nepříjemně dozíral na černého krále. Se Sodíkem jsme se shodli, že to však lanškrounský hráč nehraje nejpřesněji a dovolil Honzovi vyklouznout. Ten pak zkoordinoval své figury, úplný závěr jsem sice neviděl, ale volný pěšec si v pořád zablokované pozici došel snad až na poslední řadu a Honza si připsal cenný zářez.

Sodík včera poprvé v sezóně okusil hořkost porážky. O „jeho věneček“ ho připravil Štěpán Kolomý, který využil Sodíkova nepříliš dobrého hospodaření s časem a v kisně z něj vydoloval figuru.

To už bylo pomalu v čase, kdy se značně redukoval materiál i u Ondry na on-line šachovnici. Pepu zavedl do hluboké kisny a ten i s pěšcem víc na minutě musel provést 3 tahy, což by zvládl asi skoro každý, ale i za cenu výměny dam a vzniku nestejnopoláků. Pepa to s pikem víc ještě chvíli zkoušel, přece jen záleželo, jestli Ondra najde pohodové postavení figur. Tomu to sice chvilku trvalo, ale nakonec jsme Lanškroun zdolali 3-2.

V tabulce jsme sice stále druzí, ale Lanškroun ještě neměl volno. Za 14 dní jedeme do Hlinska.

Databáze soutěže