Už je to přes týden, co skončil jeden z největších šachových festivalů na světě. Přece jen už je to dostatečně dlouhá doba na to, aby nějaký ten článek o naší výpravě na tento festival vyšel. Nicméně, je hned několik faktorů, které člověka od psaní takového článku odrazují a to od dalších šachových i nešachových povinností až po zřejmě hlavní fakt a to je náročnost takové reportáže. Za celý týden jsme toho stihli opravdu hodně. Již zaběhlá sestava Kopecký, Krátký, Schaffer D., Schaffer O., Sodomka a Výprachtický přežila týden bez výraznějších hádek, téměř nepoznaného nedostatku piva (k tomu se ještě vrátím) a jednoduše panovala tradiční pardubická pohoda.

Takové ty tradiční povídačky o turnaji si odpustím, většina z našich čtenářů tuší jak to v Pardubicích vypadá. V jiném případě odkazuji na článek Zdeňka Šimka, který potěší vaši duši jistě nejen v tomto směru. I já se snad pokusím něco všeobecného do reportáže v určitých pasážích vměstnat.

Jako první do Pardubic dorazila žamberecká jednička David Výprachtický. Letos se rozhodl hrát open B. Prakticky téměř všichni jsme se rozhodli zahrát si vyšší turnaj. Venca zase přehodnotil priority v Éčku a místo hledání potenciální zahraniční lásky (:D), útočil na nejvyšší stoly E openu. V sobotu ráno dorazil zbytek výpravy, prezentace proběhla naprosto v pohodě, bez výraznějších front. Prezentací si prošel i Honza Česenek, který si zvolil turnaj D. Je velkou ostudou, že hlavních turnajů se zúčastnili pouze dva naši hráči, kteří na podzim okusí dorostenecké extraligové boje. 

Hned v sobotu nám šedá eminence naší výpravy dokázala, že „lotyšák“ většinou nikdo střízlivý nehraje a pak už je jedno, jestli v sobě máte 1, 2, 5 nebo 12 kousků. I v neděli bylo o zábavu postaráno. Ráno jsme se téměř všichni probudili díky neznámým černoškám, které zřejmě trénovali na další sérii Československé superstar. Náš následný pokus o navázání komunikace prostřednictvím lahváče spouštěného po provázku o tři patra níže nevyšel nejlépe a Sodíkův lahváč utrpěl po odstřihnutí a dopadu poměrně vážná zranění, naštěstí byl, jak předpokládáte, prázdný. Komunikaci se nám opravdu podařilo navázat a to v časovém horizontu necelých 5 minut. Slečny se nám snažily vysvětlit, že si Pardubice přijely užít, na což se nedalo odvětit nic jiného než, že my také. :) Pravdou je, že do konce týdne už nezpívaly a my se ještě dnes vzpamatováváme z morální újmy, kterou v nás zanechala jejich následující slova. :D

Je již tradicí, že se naše výprava účastní i turnaje v malé kopané. Letos byl lehce upraven herní systém, především se nekonal turnaj v penaltách, ve kterém jsme jednou byli dokonce druzí. Někteří z nás tento turnaj brali smrtelně vážně a minimálně čtvrtfinále bylo pro ně jasným cílem. Já se držel při zemi a stačilo mi neskončit poslední. :) Turnaj nebyl příliš zajímavý, snad jen okamžik, kdy Pepa nepopřel své sparťanské srdíčko a viděl stejně jako Řepka - rudě. :D Nejvíce se nám povedl poslední zápas, kdy jsme poprvé za poslední roky někoho skutečně na hřišti přehráli. :)

Tím ovšem středa nekončí. Večer, po partii jsme se rozhodli zajít do naší oblíbené restaurace Dydý baba na stejnojmennou pizzu a samozřejmě zlatavý mok, který by našemu trávení pomohl. V ten samý den hrála i Plzeň LM v Norsku. Zatímco my seděli na zahrádce venku, fotbal běžel uvnitř na plátně a některým (především Ondrovi) to nedalo a tolik se na židli nakláněl, až sebou vzal i půllitr s malinovkou. Ondra všelijakými ubrousky setřel ulepený stůl i podlahu, posbíral střepy a byl ujištěn, že náhradu nebude muset hradit ani odpracovat. V euforii se tedy rozhodl uklidit střepy. Zatímco my jsme u stolu o něčem velmi zaujatě diskutovali, on začal dávat střepy do něčeho, co mu na první pohled velmi připomínalo odpadkový koš. „Rval“ to tam horko těžko, ale přece. Až při předposledním kousku jsme si toho všimli a naše slova: „Kam to (nepublikované slovo) dáváš?!“ a zklamaně rozčilenými slovy servírky: „Ale to není koš!“ se Ondra podíval nad sebe, kde objevil něco na způsob lampy, která byla s „odpadkovým košem“ propojená. :D V tu chvíli se celá restaurace bavila touto one man show.

Neodpustili bychom si nenavštěvovat bufet U Dědka. Sodíka jsem naučil chodit na zapékanou bagetu se sekanou a sýrem. I já si letos v Pardubicích otevřel takový miniobchůdek, ovšem jen s jedním druhem sortimentu a to bezkonkurenční vychlazenou jedenáctkou Staropramenu. :) Nicméně mé podnikání dostávalo vážných trhlin díky cizím krádežím z ledničky, která byla pro celé patro společná. S ubývajícími lahváči a přibývajícími prohranými partiemi ve mně rostlo napětí, které zloděj bohužel nepoznal.

Jeden večer jsme zaplnili pokerovým turnajem a návštěvou Áčka. V pátek jsme se znovu vrátili do Dydý baby, tentokrát bez Ondry. Slečna servírka se divila, kde jsme ho nechali a dokonce projevila i obavy, jestli ho od další návštěvy neodradila ona. Následně jsme se dostali k tomu, jak vypadá takový běžný šachista. Slečna si o nás totiž dlouho myslela, že jsme hráči pokeru. Několikrát prý obsluhovala nepříliš upravené šachisty ve vytahaném tričku, kteří se neobešli bez igelitky a jejího speciálního držení. :) Zbytek pátečního večera jsme strávili u hry Vlak. Vytvořili jsme dvojice a hráli „naslepo“. Jeden navigoval a druhý sbíral všechno možné. :) Zcela jednoznačně (4:1) zvítězili D. Schaffer a Kopecký nad Sodomkou a Krátkým. Asi nejlepší hláška přišla od Sodíka, kdy jak jinak než se s svojí životní filosofií v ruce naviguje Pepu asi takto: „Teď doprava, teď rychle doleva, no a teď…. teď se vybouráme!“ :)

V mimošachových aktivitách jsme si připsali pěkné 5. místo ve stolním fotbálku. Až asi 8. prodloužení rozhodlo o tom, že z toho nebylo minimálně místo třetí, ale znáte to, kdyby chyby. Vyhráli jsme jakési pofiderní bumerangy od Staropramentu, které lítají ještě pofidérněji. Hlavní cenou byla knížka Pardubický fenomén, která se snad rozdává již téměř všude.

A nyní k šachové části:

Jak již jsem psal v úvodu, David Výprachtický si zahrál letos turnaj B. Necche se mi příliš mluvit za něj, třeba se v sobotu, kdy se vrací ze Seče, vyjádří sám, ale se svým výsledkem asi příliš spokojen není. 4/9 při performance 1890, několikrát se mu nepodařilo dotáhnout vyhranou partii nebo naopak nešťastně prohodil tahy. Ale byla to první zkušenost s již opravdu silným openem a příště bude určitě líp. ;)

Absolutní většina naší výpravy zvolila turnaj C. Nejúspěšnějším byl nakonec Josef Krátký z Lanškrouna, který uhrál 5,5 bodu z 9 partií. Pepa měl trochu slabší první polovinu turnaje. Co se mu ovšem nevyvedlo na začátku turnaje, si zcela vynahradil v jeho druhé polovině. Jeho okomentovanou partiovou ukázku jste mohli zhlédnout již v předchozím článku. I přes kontumační prohru v posledním kole se turnaj velmi vydařil Adamu Sodomkovi. Soupeře v průměru okolo 1900 ELO přehrál svou velmi aktivní hrou. Důkazem toho byla partie předposledního kola, kdy soupeři obětoval figuru a pak ho tam zhruba 25 tahů „rdousil“. Nakonec tedy 5/9 a splnění jeho předturnajových cílů. O bod méně uhrál Ondřej Schaffer. Ondrovi vyšla především první polovina turnaje, v té druhé už byl jeho výkon o něco slabší. I přes 2 závěrečné prohry přidává jen za tento turnaj přes 60 bodů na ELO. Posledním zástupcem v C turnaji jsem byl já. Po slibném začátku jsem zřejmě zase usnul na vavřínech. V pondělním dvoukole jsem dostal dvakrát na prdel úplně ve stejné variantě, poté jsem vypustil pár dobrých nebo dokonce vyhraných pozic a nakonec z toho bylo katastrofálních 6 proher v řadě, což se mi snad ještě nestalo. Úplnou pohromu jsem stačil ještě odvrátit výhrou v posledním kole.

Velmi dobře náš oddíl reprezentoval v turnaji E Václav Kopecký. Slabší hráče s přehledem porážel a papírově silnějším protivníkům byl rovnocenným soupeřem. Venca měl turnaj rozjetý i na přední umístění. O tom, že se mu to nepodařilo, rozhodla dle mého názoru především remíza v předposledním kole, kdy měl Venca figuru navíc, kterou ale hrubkou zbytečně ztratil. Nicméně z celé výpravy uhrál nejvíce bodů (6/9) a po dlouhé době jsem měl pocit, že Vencu zase šachy a všechno okolo nich baví.

Pokud vezmu pardubický festival jako celek, tak se znovu budu opakovat stejně jako v minulém roce. Nic nového, nic překvapivého. Od pořadatelů letos pouze jedna novinka a to, že se všechny turnaje hrály pouze v ČEZ aréně. Všichni měli sice blíž k velmistrům (tradiční odpověď organizátorů), ovšem jak říkal Sodík, některé části turnajů se hrály pomalu i na záchodech. Před pěti lety, kdy jsem do Pardubic jel poprvé, jsem si vysnil, že jednou bych si rád zahrál C turnaj v tom pěkném prostředí velkého sálu v Ideonu. Splnilo se mi to z 50%. I přes to všechno je „Pardubický fenomén“ určitou šachovou drogou, kterou chcete s přáteli vyzkoušet každý rok znovu.

Fotogalerie: © czechopen.net 

Hráči pardubického kraje atd.

Největší "šachové mraveniště" u nás!

GM Martin Petr

FM Martin Červený

Petr Juchelka

Martin Petráž

Bohuslav Vorel

Gabriela Sabolová

Jan Švub

Jaroslav Bílek

Ondřej Cach

FM Martin Červený - vítěz MČR v bleskovém maratónu.

Poličský Oldřich Lorenc vyhrál jeden z turnajů v mariáši.

Komentování velmistrovských partií IM Petrem Piskem v Party stanu.

Vítěz hlavního turnaje GM Dmitry Kononenko.

Video:

- videa budou doplněna, Sodík se má postarat o nějaké souhrnné - očekávejte během týdne - 5 let! :) 

Web
Výsledky
Fotogalerie
Tiskové zprávy
Statistika
Splněné normy