Třetí listopadová neděle, družstva B a C zasedají ke stolům, poprvé po mnoha letech v poličské sokolovně, aby se utkala se soupeři z Pardubic. Čekají nás Polabiny „D“, se kterými céčko posledně remízovalo. Podle sestav to vypadá na vyrovnaný zápas, rozdíl ela téměř nikde nepřesahuje sto bodů.

Po dvou hodinách k velké radosti domácích vítězí Láďa, který v pozici s opačnými rošádami ztratil iniciativu, avšak posléze objevil zázračnou kombinaci. O půl hodiny později už se tolik neusmíváme – Jarda s bílými prohrává dračí sicilku a nedlouho po něm vzdává Broněk. Následuje Markova remíza.

Za stavu 1,5:2,5 je zřejmé, že k výhře máme daleko. Na druhou stranu Táta vede o pěšce a my ostatní držíme mírně lepší pozice.

Miloš odmítá remízu a snaží se prorazit v zablokované pozici, ale žádná skulinka se nenajde, tudíž půlkou stejně končí. Táta spolehlivě boduje, 3:3. Pan Smejkal se dostává do dámské koncovky s volným pěšcem, ale nemá žádnou rozumnou možnost, jak zabránit věčnému šachu.

Konečné skóre zápasu tedy leží na mně. Koncovka je trochu lepší – střelec proti jezdci, pěšci na obou křídlech, k výhře to však nestačí. S Polabinami se tedy loučíme spravedlivým výsledkem 4:4.

Pochvalu si tentokrát zaslouží Láďa s Tátou, kteří ukázali, že úlohou kapitána či jeho zástupce je krom jiného podržet tým v pravou chvíli! :-) Ještě zmíním, že průběh zápasu mírně ovlivnila i prohra áčka s Polabinami „C“, neboť Jarda ani já jsme nechtěli rozehrát stejně jako o týden dřív kvůli předpokládané přípravě soupeřů.

Co říci závěrem? Sezóna béčka nezačíná famózně ani katastrofálně, s jednou výhrou a dvěma remízami zaujímáme 5. místo tabulky a určitě se můžeme těšit na další zajímavá utkání.