Do zápasu s Polabinami „D“ jsem přistupovali s vědomím, že při určité konstelaci bychom mohli uhrát i nějaký výsledek. Ale hlavně jsme chtěli utkání, co nejvíce zdramatizovat.

Ještě před nedělí se musely řešit problémy dříve nevídané, a to absence hráčů základní sestavy. Z různých důvodů se ne/omluvili hned tři hráči. Od jednoho se to náš kapitán dozvěděl, až při odjezdu z Poličky! Proto si musel svoji premiéru v „céčku“ odškrttnout i náš vicemistr Čech, Ondřej Švanda. Ten si také musel projít tím, čím si již prošla většina šachistů našeho kraje. Mluvím o chodbě vedoucí k (jinak pěkné) polabinské hrací místnosti.

Velice brzy vyhrál Radek Švanda. Odhaduji, že partie netrvala ani 15. tahů, když soupeř přehlédl ztrátu figury. Jako správný kapitán, tak obstaral pro svůj tým, tolik potřebný klid. 1:0

A když pak Karel Bartoš přetavil remízovou partii v celý bod, začal jsem se pořádně porozhlížet, kde bychom získali alespoň další dva. Při vedení 2:0 už nikdo z nás nechtěl odjíždět s prázdnou.

Téměř zároveň skončil Ondra Švanda a Já. Ondrova hra se mi velmi líbila. Hrál pomalu, figurky si rozestavil na logická místa a ze zahájení vyšel lépe než soupeř. Ovšem jak to tak u velmi mladých šachistů bývá, nevědí kdy v čas zaútočit nebo raději neútočí vůbec. Soupeři tak dal prostor na dámském křídle, kde po vzájemných výměnách vyšel Ondra s pěšcem méně. To nakonec rozhodlo celou partii, protože si soupeř došel s volňáskem až do dámy. 2:1

Smutnit jsme nemuseli dlouho, protože jak už jsem výše říkal, ve chvíli, kdy Ondra pokládal krále, u mé šachovnice dělal protihráč to samé, protože spáchal dokonalé harakiri. Než aby se smířil se ztrátou pěšce, otevřel mi jednoduchou cestu k 6 tahovému matu. 3:1

Polabiny se dotáhly na rozdíl jednoho bodu díky 6. šachovnici, zde sice David Sionvytvořil relativně nepřehlednou pozici s různými rošádami, ovšem jeho hrozby se pohybovaly pouze v rovině zastrašování, než nějakého konkrétního útoku. Postupem času se pozice zhoršila natolik, že nebyla jiná možnost, než se vzdát. 3:2

Porážka Davida Siona nás v tuto chvíli mrzet nemusela, protože zbývaly tři partie a v každé hře jsme měli remízu de facto pojištěnou. U Davida Schaffera protihráč s úsměvem na rtech zablokoval pozici pěšci a až poté asi zjistil, že vyhrát už nepůjde. Zkusil tedy ještě obětovat střelce a rozbít pěšcovou hráz, ovšem víc jak remízu věčným šachem zde neměl. Pro nás půlka dobrá. 3,5:2,5

Na první desce se děly věci. Nejdříve rychle odtahané zahájení a střední hra, z toho vyplynula pro Arnošta Zemana lehce připrohraná koncovka. Jenže za další chvíli měl zase kvalitu navíc, ale zato chudší o dva pěšce. Oba hráči chvílemi blicali, poté se zase půl hodiny vůbec nehrálo… No, zkrátka skončilo to remízou. 4:3

Nyní jsme měli již bod jistý a nadosah rovnou tři. Posledním vojákem v poli byl Ondra Schaffer a díky pozici na šachovnici měla partie přinejhorším skončit remízou. Já už jsem taky začal s menší oslavou, vedle v restauraci jsem si dal pivko s utopencem a čekal na vítěznou cestu do Poličky. David mě sice krotil, že ještě nemáme nic v kapse, ale takové úvahy jsem rychle strhával ze stolu.

Jenže když jsme se po tři čtvrtě hodiny vrátili do hrací místnosti, nemohl jsem věřit vlastním očím. Ondra se potí při každém vlastním tahu ve 30 sekundovém intervalu a pokouší se aspoň nabídkami remíz zvrátit prohranou koncovku. To ale jen vyvolává úsměvy na všech hráčích polabiského družstva. Katastrofální závěr jinak pěkného a napínavého utkání. 4:4

Závěrem bych chtěl zmínit jednu maličkost. V hracím sále hráli 4 družstva, 32 lidí. Venkovní teplota se pohybovala na příjemných 12 stupních a ve vnitř se topilo jako bychom byli na Sibiři. Tím pádem se ani nemohlo větrat, takže tam byl smrad a vedro jako v opičárně. V takovém prostředí se pomalu nedalo dýchat, natož hrát šachy. Vždy když byla možnost, jsem vzal za vděk i zakouřenou chodbu.