TJ Štefanydes Polička „B“ - Lokomotiva Česká Třebová „B“

O půl deváté ráno se společně s hráči céčka scházíme v SVČ Mozaika, abychom připravili vše potřebné ke třetím zápasům sezóny. A ejhle – dovnitř jsme se dostali bez problémů, ale klubovny jsou zamčeny a klíče nikde, někde se stala chyba.. Nezbývá než nasednout do auta a dojet za někým povolanějším. Zatímco David, taťka a tuším ještě Láďa Navrátil jezdí bůhvíkde, snášíme dolů pár dostupných židlí a stolů a vtipkujeme o tom, kdo bude hrát navenku a na koho zbude místo u kamen.

Tým s klíči naštěstí doráží dřív než soupeři, a tak všechno nachystáme, aniž by měl kdokoliv cizí tušení, co se tu ještě před chvílí odehrávalo za vzrůšo. Pak už přijíždí hráči Heřmanova Městce a záhy i naši soupeři z České Třebové.

Sestavy obou týmů nasvědčují tomu, že by se mohlo jednat o poměrně vyrovnané utkání. Nám kvůli chřipce chybí Marek, kterého spolehlivě nahradil Martin. Soupeři postavili první čtyři šachovnice dle soupisky a další čtyři většinou z náhradníků. Co se týče ela (nikoli však následných výsledků ! ), jsme na prvních čtyřech šachovnicích o něco silnější a na ostatních trochu slabší.

A nyní již k samotnému průběhu:

Velmi brzy končí taťka, který ještě v zahájení dává za remis. To je možná dobře, protože neměl zrovna nejlepší náladu. Navíc hrál s černými, takže je to v pořádku. U ostatních zatím těžko říct, akorát já stojím jak prase a naopak Kuba může dát vidličky.

Soupeř se ujímá vedení, když se vzdá pan Zeman. Z jeho partie jsem celou dobu měla špatný pocit, byť jsem ji příliš podrobně nezkoumala. Holt se mu letos moc nedaří. Navíc Kuba, místo aby vidličky dal, je sám o pár tahů později dostal. U Ládi a Miloše těžko říct a u mě žádná změna. Takže vlastně nezbývá než doufat, že se vzadu zadaří mladšímu Arnoštovi a Martinovi.

Martin má zrovna takticky zajímavou pozici. Na první pohled se leknu, že všechno ztrácí, na druhý pohled je ale vidět síla jeho možností. Za pár tahů vítězí. Na chvíli je vyrovnáno, ale záhy prohrává Kuba, 1.5 : 2.5.

Zdá se však, že u Miloše se hra vyvíjí k lepšímu. Soupeř na něj zaútočil, ale obětoval při tom kvalitu. Pak nějakým nedopatřením ztratil figuru, a tak Miloš krásně a vlastně trochu se štěstím vyhrál.

Ani pak to s námi nevidím moc růžově, těžko říct, jak to dopadne u Ládi a Arnošta, zato mě může spasit akorát tak výhra na čas. To si pomyslím ve čtyřicátém tahu, kdy máme oba na hodinách třicet vteřin a soupeř je na tahu. Třeba zapomene zahrát, to se v podobných situacích stává, když má ještě „dost času“, hlavně se nesmím koukat na hodiny, abych ho na to neupozornila.. A tak se nad něčím zamyslím, on najednou rychle zahraje a já stejně rychle odpovím, jediný možný tah v pozici. A on zase rychle zahraje, jednaačtyřicátý tah. Podívám se na hodiny a najednou mi to dojde – doopravdy mu došel čas a já si to vůbec neuvědomila. No co, na reklamaci už je pozdě, pozice zlá (nestejní střelci se dvěma pěšci míň a nejspíš bez nadějí na remízu) a navíc mi pořád vrtá hlavou zahozený bod. Ještě do toho půl hodiny koukám a pak je konec, 2.5 : 3.5.

U Ládi se situace značně zlepšila, v horší pozici získal figuru za dva pěšce. Doufám, že by mohl vyhrát, ale jeho převaha v koncovce nestačí. Po nějaké době končí remízou.

Nyní hraje už jen na sedmé šachovnici Arnošt. Tentokrát se ukázal jako dobrá opora týmu. Prosazuje pěšáka v lepší koncovce a svým vítězstvím tak zajišťuje našemu družstvu první bod do tabulky.

Co říci závěrem? Určitě to byl zápas, kde se na obou stranách mísila přízeň štěstěny s hloupými chybami, většinu doby jsem měla pocit, že prohrajeme, byť jsme všechno mohli v závěru ještě zvrátit. Remíza 4:4 je nakonec možná tím nejlepším a nejspravedlivějším výsledkem.