Náš oddíl má 29 aktivních členů starších 15 let a nikdo se nemá k tomu, aby na web umístil nějaký článek, rozbor zajímavé partie ze sezóny atd. Sodík už asi dva týdny „smolí“ reportáž o Šachových Zaječicích. Web nám pomalu odumírá i díky mé neaktivitě, jelikož v posledním měsíci a půl řeším pouze organizační záležitosti ohledně bezproblémového chodu mládežnického šachu jak v Poličce, tak i v našem kraji. Do toho se přidávají ještě studijní povinnosti 3. ročníku bakalářského studia, a tak opravdu nestíhám web aktualizovat, jak je to v průběhu celého roku relativně běžné. Nicméně vše výše uvedené absolutně nesouvisí s tím, o čem jsem se rozhodl dnes psát. Zhruba v posledních 10-ti dnech vyšly reportáže, které mě zaujaly jak na 63plus.cz, tak na nss.cz a týkají se společného tématu - finanční podpory Benedikta Hofírka na cestě za titulem mistra Evropy do 12 let (tak to aspoň líčí jeho tatínek).

Proč mě zaujaly zrovna tyto reportáže? Je to jednoduché, týkají se mládežnického šachu a navíc souvisí s tématem, které teď v Poličce také řešíme, ale nikoho z nás nenapadlo „škemrat“ na webu. Podotýkám, že veškeré zde uvedené názory jsou mým vlastním pohledem na danou problematiku. Benedikt Hofírek je jistě nadaným mladým šachistou, který na svůj věk dosáhl nadprůměrných výsledků. Když jsem poprvé shlédnul reportáž p. Hofírka na 63plus1 a transparentní účet, který byl zřízen pro podporu Benediktova úspěchu na ME, tak ve mně zafungovala jistá „první vlna“ solidarity a možná, kdybych nebyl student, ale úspěšnější podnikatel a měl určité šachové povědomí, tak bych mu tam nějakou tu kačku i poslal. Za posledních 8 let, co se v mládežnickém šachu pohybuji, jsem poznal hodně talentovaných mladých šachistů, ale i těch, kteří si jezdili několik let na turnaje pro poslední místa, poté u nich došlo k nějakému záhadnému „zlomu“ a najednou v leckterých případech překonali i ty na první pohled talentovanější vrstevníky. Poznal jsem také spoustu trenérů a rodičů, kteří při prvních úspěších svého syna či svěřence z něj najednou začali dělat „mistra světa“ a znovu znám i takové případy, kdy takové dítě naopak výrazně polevilo v tréninku nebo v tom horším případě šachy už ani nehraje. 

Po přečtení posledních příspěvků p. Hofírka, jak na jeho blogu, tak i u článku na Novoborském šachovém serveru jsem zcela přesvědčen o tom, že i v tomto případě může tatínkovo místy až přehnané a nadhodnocené líčení synových šachových dovedností a jeho výkonnosti synovi spíše ublížit. Tvrdit, že v současné době jedině jeho syn může dosáhnout na mezinárodním poli výraznějšího výsledku v barvách ČR je asi trochu „mimo mísu“. Benedikt je určitě talentovaným mládežníkem, ale v tuto chvíli pouze ve své kategorii v ČR. Pokud chceme o někom mluvit jako o supertalentu, tak by to měl dokázat především na mezinárodní úrovni a to je dle mého názoru to, co si někteří čeští trenéři a rodiče neuvědomují. Také se domnívám, že je neskutečně těžké vychovat v současných českých podmínkách hráče jako je např. ukrajinský Ilja Nyžnik, ve 14 letech nejmladší velmistr na světě. Mladé velmistry navíc mají i Čína, Rusko, Indie atd.

Veškeré kategorie do 14 let navíc osobně považuji za absolutně nevypovídající o tom, jakým směrem se bude vyvíjet šachová výkonnost a zájem o samotnou hru u toho či jiného hráče v našich podmínkách. Je podle mě zcela zarážející, že p. Hofírek zcela ignoruje trenérské špičky naší republiky a tvrdí, že si se vším vystačí sám. To samozřejmě do určitého momentu lze. Co k tomu stačí? Ze začátku prostě objíždět turnaje, hrát, hrát a zase hrát. Později je velkou výhodou i znalost ruštiny, což může být jedním z hlavních indikátorů Benediktova zlepšení. Dokonce i v našem kraji jsem v minulosti zaznamenal práci některých trenérů s ruskou literaturou a snahu, aby se jejich svěřenci rusky učili a výsledky byly zřejmé. Co si budeme povídat, kvalitní šachová literatura je především ve dvou světových jazycích - angličtině a ruštině. Právě tatínkovo předčítání z monografií od starých ruských mistrů pomohlo mladíkovi brněnské Lokomotivy ke zlepšení a možná ještě chvíli pomáhat bude, ale jen do určité chvíle. Další nezbytnou pomůckou trenéra – amatéra je bezesporu i znalost práce se šachovou databází. Nicméně toto vše určitě nelze dělat dlouhodobě, talentovaný hráč prostě musí spolupracovat s těmi nejuznávanějšími trenéry u nás. Jen ti ho dokážou posunout zase dál. Není to jen o kvalitnějších materiálech, ale co byste vy řekli svému svěřenci nebo synovi, kdyby se Vás v určité pro vás již ne tolik známé pozici začal ptát: „A proč říkáš, že zrovna tady je nejlepší možnost zahrát zrovna takhle?“ atd. „Rve“ mi uši, když někdo říká, že to prostě radí rybka. Navíc se ztotožňuji s názorem, který jsem nedávno někde slyšel nebo vyčetl, že mládežník by neměl mít jednoho trenéra víc než dva roky. Je potřeba neustále získávat novou motivaci. Pan Hofírek se snaží jít ze šachového hlediska zcela „proti proudu“, je dost možné, že se inspiroval u našeho pana prezidenta. Nemám nic proti tomu, dělat určité věci vlastní cestou, nicméně se domnívám, že některé „výkřiky“ v určitých místech překračují i mez zdravého sebevědomí.

Je potřeba nepodlehnout dojmu výjimečnosti Benedikta Hofírka, v taková míře, jak je prezentována jeho tatínkem. Například Jakub Půlpán je sice o rok starší, ale v září 2010 měl hodnotu FIDE ELA stejnou jako nyní brněnský mladík. Navíc Kuba dokázal být v minulosti úspěšný i na mezinárodní scéně. Podobných hráčů je více, např. ve Vlašimi je talentovaným mladíkem Jiří Rýdl, v Rychnově Jan Macháň, v Praze Anaškin Arsenij atd. a nikde jsem nezaznamenal nějakou rozsáhlou prezentaci úspěchů těchto hráčů. Koho zajímá výčet vyhraných „pouťáků“ kdesi v Lobendavě, Vyšším Brodě, Krásné či Bukovci (omlouvám se obyvatelům těchto obcí, jejich názvy byly vybrány téměř zcela náhodně. Najde někdo určitou spojitost těchto míst? :)), tak jak tomu je v blogu Pražské šachové společnosti. Samotnému Benediktovi úspěch samozřejmě přeji a doufám, že bude v budoucnu úspěšným šachistou, nicméně jsem chtěl zareagovat až na přehnanou prezentaci jeho tatínka a spojit to se svým všeobecným pohledem na trénování mládeže.

Na závěr ještě k té jisté spojitosti, o které v úvodu píšu. I my v Poličce máme v letošním roce mistra ČR. A i my se snažíme sehnat finanční prostředky na MEU, které si díky nejnižším finančním nákladům vybral. Ale proč? Někteří jistě připojí názor, že to může být i zbytečné hrát v 8 letech na mezinárodním poli, že daleko užitečnější bude vyrazit v létě třeba do Pardubic, Klatov nebo Starého Města, kde si dotyčný může zahrát také vážné partie, ale se staršími a zkušenějšími hráči, jejichž přínos bude daleko větší. Mám podobný názor, ale na druhou stranu je potřeba si uvědomit něco důležitějšího - nemusí být mnoho šancí, kdy by mohlo být možné zahrát si na mezinárodní scéně a reprezentovat svoji zemi a jednou s hrdostí vyprávět, že jsem se zúčastnil MS, ME nebo MEU mládeže, ať už v kategorii do 8 nebo do 16 let.

Bohužel přístup samotného města Poličky a některých firem mě zklamal. Dotace ve sportovní komisi města se rozdělují prioritně podle masovosti mládežnické členské základny, dle počtu pořádaných akcí a počtu účastníků. Trochu to vypadá, že v našem královském věnném městě nikoho nezajímají celorepublikové nebo krajské úspěchy. Je smutné, když pan starosta na radnici zve kadetky místního volejbalu, které se staly přebornicemi Pardubického kraje (nám rozhodně nejde o nějaké uznání či ocenění, jediným přínosem může být motivace pro děti, že jejich trénink k něčemu je a že nebude špatné v něm pokračovat, jelikož si město jejich výsledků váží) a na prosby ohledně mimořádného příspěvku pro mladé poličské šachisty, kteří budou hrát v příštím roce Extraligu a MEU odpovídá sekretářka Městského úřadu v Poličce. O příspěvku, který dostal celý šachový oddíl při "porcování medvěda" na následující sezónu a jeho porovnání s jinými sporty, kde počet a struktura soutěží není o tolik odlišná, se raději ani zmiňovat nebudu. Není mým úmyslem zde „plakat“, rád bych jen, aby si někteří trenéři a vedoucí úspěšných mládežnických základen v našem kraji vážili mnohdy velmi slušné podpory od jejich města.